Moje cesta ke zdraví

Genetika je zlá, aneb jak šel čas

Můžou za to skutečně geny?

Mít postavu jako modelka je snem snad každé dívky či ženy. I já měla celý život takovýto sen. Bohužel mi toto nebylo dáno do vínku, a proto jsem celý život bojovala s tím, že se mi ukládaly tukové polštářky na místech, na kterých je nechce mít snad žádná žena. Z rodiny jsem velkou podporu nikdy neměla, jelikož jsem si k jídlu jen čichla a už jsem měla kilo nahoře, na rozdíl od své mladší sestry, která mohla sníst deset knedlíků a byla štíhlá jako laňka. Nyní již vím, že i přesto, že jsme sestry, jsme každá jiný somatotyp, aneb jak jiní říkají: „No jo, geny!“ A tím se má dětská představa o záměně sestry v porodnici stává bezpředmětnou.

Když puberta skončila, dieta mi začala

Z výše uvedených důvodů (geny) mi celý život nezbývalo nic jiného, než se zabývat různými dietami a cvičením, abych nebyla k posměchu svého okolí. Řekněme si upřímně, že děti umějí být někdy pěkně zlé.
Naštěstí v pubertě mi stačil dostatek pohybu, abych se udržela ve formě, ale po dvacátém roku mého života už toto pravidlo bohužel přestalo platit a přišla první dieta.
Bylo to ve chvíli, kdy mi byl zjištěn vysoký krevní tlak a bohužel i mírná nadváha. (Zřejmě jsem v té době omezila pohyb na minimum a častěji navštěvovala ledničku. Při mé výšce 164 cm jsme vážila 74 kg. Což skutečně nebyl příliš hezký pohled, když nejste ten typ, který vyhledává baculky s celulitidou na zadku. Ani můj doktor z toho neměl příliš velkou radost (asi má rád holky, co jsou jako tyčky) a předepsal mi redukční dietu.

Redukční dieta – o co tady jde?

Tato dieta vede k velkému váhovému úbytku, kde se sníží objem denního příjmu energie o 1500-2000 KJ. Tato dieta se skládala z potravin vhodných, méně vhodných a nevhodných.

A ano, skutečně se dá pomocí této diety zhubnout v celku rychle a hodně kil. Dodržujete-li výše zmíněná pravidla v tabulce a navíc trávíte každý den minimálně jednu hodinu svého času na rotopedu (jelikož v tu dobu skoro nic jiného neznáte a s tak velkým zadkem byste mezi lidi ani na skupinovku nešli), dosáhnete velmi rychlého úbytku na váze a to cca o 10 kg za 1,5 měsíce. Pro mne velký úspěch. Byl to skvělý pocit jít si koupit o dost menší džíny a cítit se zase fit po tak krátké době. A nebudete tomu věřit, ale zvládla jsem to i přes Vánoce, které u mne vždy byly svátky obžerství, jelikož jsem ten největší milovník vánočního cukroví a nedokážu většinou přestat dokud cukroví leží přede mnou. Ale tentokrát jsem to zvládla. Kila šla tak krásně dolů a já si to nechtěla pokazit, jelikož to o svátcích nebyla ještě váha, kterou bych si představovala jako dokonalou.

Když přijde nevítaný host jménem JOJO EFEKT

Jak si asi dokážete představit, tato váha mi do dnešního dne nevydržela. Asi tak po dvou letech se má váha pomalu ale jistě vrátila a jak asi již tušíte, i s nějakým tím kilíčkem navíc. Což ovšem bylo skutečně neúnosné. Bohužel do dnešního dne nedokáži pochopit, že mi to došlo až po tom, co se vrátila kila zpět i s kámošema. Myslím, že zde hrála hlavní roli opět má touha po sladkém a vysedávání u The Sims (PC hra, na které jsem byla jednu dobu fakt dost závislá). Což znamenalo, že jsem v tu dobu na nějaký zdravý životní styl skutečně z vysoka kašlala a má jediná starost byla ta, aby se moji simíci dobře najedli a popřípadě si i perfektně zaběhali na běžícím pásu. V tu chvíli mi stačilo, že můj simík je hubený. Jenomže, když už jsem se nevešla ani do těch starých džínů, které mi zůstali ležet zaprášené dole ve skříni, zatoužila jsem po tom, abych vypadala jako moje počítačové JÁ.

Že by další dieta?

Opět jsem sáhla po své „kamarádce“ redukční dietě a začala pravidelně chodit do posilovny (tentokrát jsem už věděla o čem je řeč). Kila šla dolů pomalu, ale i přesto jsem to nevzdala…. Nakonec to sice nebyl takový zvrat jako poprvé, ale šest kilo za měsíc byl pro mne v té chvíli velký úspěch, když jsem ještě čtrnáct dní předtím zoufala, že se snad nehnu ani o píď. Ale i přesto jsem chtěla zhubnout ještě více. A nebylo to jen pro to, že jsme se v té době vsadili s kamarádkou, že do měsíce (měl se konat jeden skvělý večírek, na kterém jsme chtěly zazářit) dáme dolů ještě dalších pět kilo. V té době přišla kámoška s tím, že se doslechla o tzv. Mléčné dietě, pomocí které její teta zhubla za čtrnáct dní asi šest kilo a tu váhu, že si už drží víc než rok, aniž by se nějak omezovala. To pro moje uši znělo jako rajská hudba.

Mléčná dieta

Základní informace:

14 dní pekla a jeden den obžerství – to je velmi zjednodušený popis této diety. Správným dodržování mléčné diety lze zhubnout 7-10 kg za 14 dní. Individuálně lze prý dosáhnout i lepšího výsledku.

Základními principy je minimální objem kalorií (minimální množství jídla), pravidelné stravování (asi 5x denně po 3 hodinách), žádné přílohy ani sladkosti (sacharidy) a velmi důležitý je pitný režim. Všechny tyto aspekty vedou k úbytku váhy a hlavně k tomu, že máte pořád hlad a navíc tak dokonale naprogramovaný mozek, že vždycky víte, kolik je hodin.
Píše se, že mléčná dieta je určena všem, kteří chtějí v krátkém čase rekordně zhubnout. Zejména pro ty, kteří mají pevnou vůli a jsou ochotni riskovat zdravotní komplikace, které se objevují v důsledku rychlé ztráty kil a nedostatku živin. (Nebo pro ty, kteří si negativní dopady diety neuvědomují.) Ale za mě skutečně nedoporučuji. Měla jsem pořád hlad, byla nevrlá, natěšená na každé jídlo, začala jsem nenávidět veškeré mléčné výrobky a neměla jsem žádnou energii. Kalorický příjem u této diety sahá silně pod bazální metabolismus, což může být opravdu nebezpečné.

Jaký asi bude jídelníček?

V případě, že by jste to z názvu diety nepoznali, hlavní potravou jsou mléčné výrobky. Zeleninu a maso je možné jíst jen ve velmi omezeném množství (5x denně v přesně stanovených intervalech). Doporučený je pitný režim, minimálně 2 litry vody za den. Mezi zakázané potraviny patří přílohy, tučné uzeniny, tučné sýry, sladkosti, sladké a perlivé nápoje a zejména alkohol. Jídlo je rozepsáno do denního programu a povoleno není ani sousto navíc.
Pozitiva:

• Velký úbytek váhy
• Rychlý úbytek váhy
• Dostatek tekutin
• Odbourávání tuku

Negativa:

• Velmi málo zasytí
• Nevhodná skladba potravy způsobuje neustálou chuť na jídlo
• Nevyvážená strava
• Příliš mnoho bílkovin zatěžuje organismus
• Nedostatek ostatních živin může mít vážné zdravotní důsledky

Jak zmírnit negativa mléčné diety:

Mléčná dieta je sice velmi účinná, ale přináší mnoho zdravotních rizik. Rychlý úbytek váhy je ze zdravotního hlediska velmi nevhodný, navíc dochází k ochabování kůže a vzniku celulitidy. Takto přísnou dietu je vhodné konzultovat s lékařem či dietologem a nalézt optimální řešení, které bude účinné a vhodné pro zdraví. Možné je nahradit některé z denních jídel mlékem, neboli mléko bude sloužit jako doplněk stravy.

A jak jsem dopadla?

Jak už jsem psala výše, skutečně nedoporučuji tuto drasťárnu, je to vážně už moc, i přesto že výsledky byly velmi pozitivní. Úbytek na váze – 7 kg. Ale i přesto bych dietu již nikdy neopakovala.

A jak dopadl JOJO EFEKT?

Jak už u rychlých diet bývá zvykem, po nějaké době člověk shozená kila opět nabere. Sice u této diety hodně pomalu (což mě docela překvapilo), ale takové 3-4 kila jsem nabrala zpět.
Jak jsem za ta léta zjistila, vždy to po dietě hodně souviselo s tím, jakým způsobem se člověk stravoval, zda se vyloženě přejídal pizzou a hamburgerem nebo si dal kuřecí maso s rýží či bramborem. A když je k tomu dostatek pohybu, je to také o něčem jiném, než když člověk sedí celý den u počítače a pak se na večer přesune na gauč a to je jeho celodenní pohyb.
Samozřejmě jsem to za ta leta pochopila a udržela si váhu v rozmezí 63 až 67 kilo (já vím, ty výkyvy byly na houby, ale to cukroví je fakt dobré, a v létě to pivečko a grilované masíčko, no kdo by odolal). Byla jsem s ní smířená a v celku i spokojená. Cvičit jsem chodila velmi nepravidelně a sem tam si dala nějaké to nezdravé tukem a karcinogeny nasáklé jídlo. Ale snažila jsem se nejíst sladké (až na ty Vánoce). Věděla jsem, že je to můj největší kámen úrazu.

Ach NE, další přibírání!

Znovu jsem se s přibíráním začala potýkat při změně zaměstnání. Nová práce, nové město a třicítka na krku. Nezbýval mi čas na cvičení, jelikož jsem začala dojíždět denně 3 hodiny a nevhodně se stravovat v místní kantýně, protože v místě práce nebyla jiná možnost a navíc na přípravu jídla jsem skutečně neměla čas. Je jasné, že váha začala stoupat a najednou po dvou letech bylo dalších 10 kilo nahoře. Delší dobu jsem si to neuvědomovala, odmítala jsem totiž stoupnout na váhu, vyhýbala se fotícím kámoškám a nosila volné šaty a legíny. Ale pak jsem se jednou neubránila fotografování a po jednom večírku uviděla svoji fotku vedle své velmi štíhlé sestry. Byl to šok. Ale naštěstí jsem se nedostala do deprese na dlouho a věděla jsem, že takto už to skutečně dál nejde. Konečně jsem si přiznala pravdu, že jsem fakt nepřibrala jen trošinku, ale skutečně strašně moc a začala vymýšlet hubnoucí strategii.

Špeky třeste se, strategie přichází!

Moje strategie

Věděla jsem, přesně, jaká bude má strategie:

• Musí to být už napořád!
• Hubnout pomalu!
• Žádné diety!
• Zdravá a vyvážená strava!
• Dostatek pohybu!
• Nebýt líná!
• Mít motivaci!
• Milovat to!
• Mít to jako životní styl!

Takto napsaná strategie, je krásná že? Člověka to hned chytne a maximálně namotivuje. Jen se do toho pustit.

Jdeme na to!

Pravdou bylo to, že jsem se do toho pustila s velkou vervou. Aby taky ne, když jsem měla tak dokonalý strategický plán. Jenže to mělo i svůj kámen úrazu. Nějak mi nedošlo, že když mé lidské tělo dva roky před zahájením útoku na přebytečná kila pořádně nic nedělá a já ho najednou šokuji tím, že mu dodám přemírou pohybu a snížím energetický příjem a uberu spánek (abych na to vše měla dost času), bude protestovat. Po čtrnácti dnech, kdy jsem aplikovala každodenní 45-ti minutové cvičení na elipticalu a 30-ti denní výzvy na zpevnění celého těla, řeklo dost! A já zkolabovala.
Po dalších čtrnácti dnech, když už jsem se konečně dostala z toho nejhoršího, bylo zapotřebí lehce upravit strategii.
Zvýraznit bod 2. Hubnout pomalu.  Mít dostatek pohybu a nebýt líná, ne mít nadmíru pohybu a zničit se za každou cenu….

A jak tedy probíhal můj poslední rok?

Začala jsem deníčkem:

Leden 2015

Váha 78 kg (skutečně dost děsivé – asi přiložím fotku – nebo raději ne, je to děsivé).

Zadek – hrozně obří a hlavně samá celulitida a ani se nedalo určit, kde končí, jelikož přecházel rovnoměrně ve stehna, tak byla široká.

Břicho - neúnosně velké špeky (tzv. „madla lásky“ – spíše 3 panáčci Mišelínci) plus pupek jak v šestém měsíci těhotenství (divím se, že mě ještě nikdo nepustil v metru sednout). Tak nějak jsem se v danou dobu cítila. Mohla bych doložit i míry, ale myslím, že nejsou vůbec podstatné. Ale jelikož to pro mě měla být budoucí motivace, neopomněla jsem se také přeměřit a vyfotit, abych o půl roku později mohla pozorovat, že na té fotce asi nějaká změna bude (i když já jsem na toto skutečně asi úplně slepá), ale naštěstí míry mi dokázali, že tam nějaká ta snaha byla).

A jaký byl můj tréninkový plán?

Začala jsem jen s lehkým posilováním 2x týdně doplněným o trochu kardia.
Našla jsem si sparingpartnera a začali jsme s lehkým joggingem. Nejprve kolečka na hřišti a po dvou týdnech přeběh na silnici směr vedlejší vesnice, jelikož pozorovat fotbalisty při tréninku u nás na vsi, má skutečně hodně daleko od tréninků pánů Beckhemů či Ronaldýnů.
Motivací pro mě v tu dobu bylo více uběhnutých metrů a postupné zrychlování. A jelikož jsem nakupující maniačka, tak možnost koupit si nové botičky či triko na běhání mě vždy motivovalo k dalšímu běhání. A co na tom bylo nejlepší? Začalo mě to nesmírně bavit. A další benefity? Zlepšilo se mi držení těla a hlavně jsem se již cítila sebejistější a méně unavenější. Běhání mě nakonec začalo tak moc bavit, že jsem se přihlásila na závody (lesní běh na 6 km). Byl to pocit a zkušenost k nezaplacení. Sice jsem doběhla až mezi posledními (přiznávám nedobrovolně, že to byli povětšinou důchodci), ale důležité pro mne bylo to, že jsem se zúčastnila a doběhla do cíle. Na větší závod jsem si pak už sice netroufla, ale stále jsem si při běhání vylepšovala své malé osobní limity.
Asi tak po půl roce jsem měla najednou o deset kilo méně. Začali si toho všímat i lidé v mém okolí. Hodně z nich se mě tázalo, jak jsem toho dosáhla. Odpovídala jsem jim, že běhám, ale to nebylo jen běháním, ale také úpravou mého jídelníčku.

A jak jsem jedla?

Jednoduše řečeno. Jedla jsem pravidelně a zdravě. Myslím, že můj jídelníček by se dal z velké části přirovnat k potravinové pyramidě na obrázku níže. Jen to rozložení do dne či týdne bylo trochu jiné. Večer jsem se již snažila zkonzumovat minimální množství sacharidů.

Úprava jídelníčku měla určitě také velký podíl na úbytku mé váhy.

Najednou přišla stagnace

Po více než půl roce mi na několik dalších měsíců začala váha stagnovat. V jednu chvíli šla dokonce i lehce nahoru (ale to měla za následek dovolená s polopenzí). Ale i přesto se mi postava neustále měnila – velmi decentně, ale měnila.
Změna pro mne přišla až po přečtení 3 knih, které mi hodně změnili život.
Úplně první z nich byla kniha, u které jsem se nemohla dočkat, až ji dočtu. Jelikož se ze mne stal sportovec, kouření mi začalo dost vadit, a proto jsem dala na doporučení kolegyně a koupila si knihu od Allena Carra – Snadná cesta jak přestat kouřit. Byla jsem k ní i přes úžasné ohlasy lehce skeptická, ale nekouřím a zároveň i věřím, že už nikdy nebudu a jsem moc šťastná a vděčná, že jsem si knihu koupila. Má u mne přední místo v knihovně.
Další autor, který mi vstoupil do života, je slovenský doktor Igor Bukovský, který se od roku 1989 zabývá studiem výživy. Měla jsem tu čest poznat pana Bukovského osobně na přednášce na téma: Vliv stravy na náš mozek. Tato přednáška mě natolik zaujala, že jsem si po jejím skončení musela nutně koupit jeho knihu Návod na přežití pro ženu -  kde jsem se inspirovala dalšími z jeho rad a upravila si podle nich jídelníček.
Posledním autorem, který mi v loňském roce změnil život je Davida Perlmutter, který ve spolupráci s Kristin Lobergovou napsal knihu Moučný mozek. Tento renomovaný neurolog píše o negativním vlivu sacharidů na náš mozek a vyzdvihuje zde naopak tuky, které podle něj mají naopak skoro až blahodárný účinek (samozřejmě ty dobré tuky).
Jelikož člověk je tvor vynalézavý, převedla jsem si rady ku obrazu svému. Od pana Bukovského jsem převzala tipy na zařazení některých velmi prospěšných potravin do svého jídelníčku. A od pana Perlmuttera jsem načerpala to, že se nemusím bát vajíček a vyřadila jsem ze svého jídelníčku lepek. Věděli jste, co udělá mouka, když ji smícháte s vodou? A víte, že se toto děje i ve vašem žaludku? To mě přesvědčilo.
Můj jídelníček byl najednou o dost pestřejší, používala jsem ke snídani místo ovesných vloček amarantové, pohankové či jáhlové. Nebála jsem se jíst mandle a zařadila i superpotravinu jako jsou chia semínka a také len.
Také jsem zkusila nahradit kravské mléko. Zkusila jsem sójové, mandlové, kokosové a rýžové. Můžu říct, že to není žádná levná záležitost, ale přiznám se, bylo mi ještě lépe.
A co bylo na tom všem nejúžasnější? Mimo to, že se mi zlepšilo trávení, cítila jsem se skvěle a fit, nebyla jsem vůbec unavená a přestal mě bolet žaludek? Váha šla opět dolů. A postava se mi opět začala rapidně měnit.

A co cvičení?

Je pravda, že abych tělo šokovala, začala jsem také s jiným cvičením. Hlavně díky podzimu už nebylo po návratu z práce vidět, abych šla běhat (a nejsem skutečně ten typ, který vezme čelovku a běží), takže jsem zvolila domácí cvičení. Mimo svého standardního domácího posilování jsem do tréninku zařadila video-tréninkový plán Jillian Michaels – No more trouble zones, který je zaměřen na problémové partie. Je to skloubení kardia a posilování. Ze začátku to bylo i pro cvičence jakým jsem v tu dobu byla i já (nebo si to aspoň myslela) celkem náročné, ale již po týdnu jsem měla koordinovanější pohyby a cvičení pro mne bylo příjemnější a moc jsem se na něj těšila.

Vše je báječné a skvělé

Změna jídelníčku a cvičebního plánu nesla skutečně ovoce - výsledky? Úplně báječné. Nejen, že jsem se cítila skvěle, ale zhubly mi i partie, o kterých jsem byla přesvědčena, že je mám dané geneticky a v životě nebudu mít útlé boky, štíhlá stehna a malý zadek. A ono to najednou šlo.
Sice jsem u mléka jiného než kravského nevydržela, ale dávám přednost sójovému, ale když není zbytí, tak si to kravské dám. A lepek? Stále je můj nepřítel číslo jedna a stále to jde i bez něj. Občas si udělám tzv. „hřešící den“ (někdy i dva), ale pak se zase vrátím ke svým zdravým dobrůtkám.
A když se rok s rokem sešel, byla ze mne holka k nepoznání. Je stále na čem pracovat. Pořád nemám vysněnou postavu modelky. A také vím, že ani nikdy nebudu mít postavu jako Simona Krainová, jelikož nejsem tak vysoká. Ale modelky, které předvádějí sportovní topy, jsou dle mého názoru mnohem krásnější.
To je také jeden z důvodů, proč jsem se přihlásila na kurz trenéra fitness, chci se v tomto oboru vzdělávat i nadále, zlepšovat své cvičení, posouvat své hranice a možnosti.
A co se týče jídla, také nezahálím a nechávám se inspirovat i nadále. Projíždím články v časopisech i na internetu a vše co se týče zdravého životního stylu mým očím neujde. Již mě nezajímají diety. Je to pro mne velké uzavřené tabu. Podívala jsem se na svůj život od konce a vím, že proto, abych mohla být i v osmdesáti fit a svěží babča, určitě mi k tomu nepomůžou věčné diety a přejídání a ani to, že jednou za čas vlezu na rotoped. Myslím, že zdravý životní styl opravdu dodal mému mozku skvělou výživu, jelikož už vím, co skutečně má cenu a je vhodné tomu obětovat svůj čas.

Leden 2016