Nový objev jménem Cukrfree

Je to již tři měsíce, co jsem náhodou natrefila na internetu na úžasné stránky Janiny Černé - www.cukrfree.cz, které mi hodně změnily život. Díky jejím stránkám se mi opět vrátila moje dřívější chuť a nadšení pro hledání toho nejideálnějšího stravování z hlediska zdraví člověka. Po přečtení článků, jak se k cukrfree dostala a zjištění, že závislost na cukru vážně není jen nějaký můj smyšlený pocit, jsem začala více pátrat na internetu a zjišťovat o dané problematice co nejvíce. Jakožto vášnivé čtenářce mi to nedalo a druhý den jsem běžela do knihkupectví a pořídila si její kuchařku Cukrfree a jí doporučovanou knihu od Sarah Wilson - Sladký život bez cukru.

Díky těmto dvěma knihám jsem zbořila spoustu zažitých tradic a zjistila, jak je to osvobozující pocit, žít bez cukru. Nikdy bych tomu nevěřila, že to půjde, ani tomu, že je to dlouhodobě udržitelné, ale skutečně je to tak. Již nejsem závislák, který musí každé dvě až tři hodiny něco sníst, jinak je naštvaný a nepříčetný. Už mě nehoní mlsná, když už náhodou mám na něco chuť, tak je to většinou kus masa, mandle nebo okurka. A jako bonus se cítím mnohem lépe, zdravěji, svobodněji, energičtěji a hlavně lehčeji. Ano, kila i centimetry pomalu mizí a já už pomalu obléknu některé kousky hadříků, které do teď ležely vzadu ve skříni a bylo mi líto je vyhodit, že do nich třeba ještě někdy zhubnu.

Nejúžasnější na tom je, že tento styl stravy není žádná věda, je v podstatě hrozně jednoduchý a úžasně mi vyhovuje. Člověk má spoustu možností, co si dát k jídlu, a když náhodou neví, vezme kuchařku od Janiny nebo Sarah a ihned chytne inspiraci.

Mojí první inspirací byly Vajíčkové košíčky - já jim říkám vajíčkové muffiny :-) Je to velmi jednoduchý a rychlý recept. Už jsem zkoušela i různé obměny a variace, ale se slaninou a sýrem jsou stejně nejlepší. Jen vymažete formu na muffiny sádlem, máslem (ghii) nebo kokosovým olejem, vystelete slaninou, přihodíte kousek něčeho dobrého na dno - já používám porůznu papriku, brokolici, květák, hermelín, co mě prostě napadne a mám zrovna po ruce - poté rozklepnete vajíčko buď přímo do formy, nebo jako já nejprve do sklenky, a pak přelijete do formy, ochutíte himalájskou solí, bylinkami či oblíbeným kořením a navrch jako bonus můžete dát kousek sýra. A může se podávat s jakkoliv upravenou zeleninou jak ve formě snídaně, oběda či večeře.

Ovšem mezi má nejoblíbenější jídla patří maso na všechny možné způsoby se spoustou různě upravené zeleniny. I taková zelňačka se u mě na talíři teď vyskytuje mnohem častěji než v minulosti. Třeba takové dobré masíčko podušené s rajčaty, cuketou a bazalkou je jídlem k nezaplacení.
U toho to ale nekončí. Různých druhů mas s tepelně upravenou zeleninou či saláty je nepřeberné množství a je pravda, že nevím, co dřív vařit, jak bych chtěla vyzkoušet různé další chuti a kombinace. Nikdy si pořádně nepamatuji, co jsem do kterého jídla dala a vždy mě překvapí, jak je to jednoduché, rychlé a hlavně lahodné - zejména díky tomu, že jsem na radu obou autorek udělala pořádný pravý vývar a část si zamrazila do tvořítek na led. Vždy, když vařím, vyndám jednu kostku ledu a tradá, jídlo má hned dokonalou chuť.

A jaký je závěr? Od té doby jsem měla jen jednou záchvěv, že zkusím upéct něco sladkého ve stylu cukrfree. Ano, bylo to moc dobré, ale jiné pocity to ve mně nevyvolalo. Vždyť už mám v lednici přes dva měsíce skoro netknutou 75% hořkou čokoládu, co jsem dostala k svátku. Dříve by v té lednici nevydržela ani týden, kdybych se hodně snažila, abych ji nesnědla na posezení. A dnes? Občas si vzpomenu, že tam je, když chci zkusit nějakou jinou víkendovou snídani, tak kostičku dám na 'ala cukrfree palačinku s nějakým tím bobulovitým ovocem.

A jak šel čas, dostala se mi do ruky také kniha od Roberta H. Lustiga - Cukr náš zabiják. Po jejím přečtení, nejenže se člověk na cukr začne dívat jako na skutečnou drogu, ale také zjistí, že se jedná o velmi závažnou celosvětovou problematiku, kde většina studií, týkajících se vlivu stravy na zdraví člověka, je podplácena velkými společnostmi typů Coca Cola čí McDonald. Možná i proto jsem se začala zajímat o další způsoby léčby závislosti na cukru a další stravě se zdravím spojené. Možná někomu z Vás něco říká LCHF či Whole 30. Ale o tom až příště.

Pro ty z vás, které tato problematika zaujala, knihy opravdu doporučuji. Pro nečtenáře, ale i čtenáře určitě stojí za shlédnutí film That Sugar Film - odkaz zde.

Možná to otevře oči i Vám.

Mějte se krásně - i bez cukru ;-)