V minulém článku jsem Vás seznámila se svým velkým objevem - životem bez cukru. Byl to jen začátek kolotoče myšlenek o tom, co je pro mé tělo prospěšné a co mu naopak škodí. To, že cukr je pro naše tělo jed, tušíme už od malička, jen jsme nikdy nedokázali dohlédnout tak daleko a hlavně jsme nikdy nezjišťovali, proč nemáme jíst tolik těch sladkostí. Mnozí z nás si hlavně nikdy neuvědomili, že cukr není jen o tom bílém prášku, či kostkách, ani o tatrankách, babiččiných buchtách a čokoládách. Smutné je, že cukr už přidávají skoro do všeho. Potravinářské firmy moc dobře vědí, že je velmi rychle návykový a chuťové buňky každého z nás si snadno na jeho chuť navyknou a chtějí víc a víc. A i když se záměrně vyhýbáte všemu sladkému, řeknete si, že taková 98% procentní šunka by měla být pro Vaše tělo OK, jenže přijde šok ve chvíli, kdy zjistíte, že když už nemá žádná éčka, obsahuje cukr. Dojdete tedy ke zjištění, že uzeniny a průmyslově zpracované potraviny asi nebudou to pravé ořechové pro vaše...

Je to již tři měsíce, co jsem náhodou natrefila na internetu na úžasné stránky Janiny Černé - www.cukrfree.cz, které mi hodně změnily život. Díky jejím stránkám se mi opět vrátila moje dřívější chuť a nadšení pro hledání toho nejideálnějšího stravování z hlediska zdraví člověka. Po přečtení článků, jak se k cukrfree dostala a zjištění, že závislost na cukru vážně není jen nějaký můj smyšlený pocit, jsem začala více pátrat na internetu a zjišťovat o dané problematice co nejvíce. Jakožto vášnivé čtenářce mi to nedalo a druhý den jsem běžela do knihkupectví a pořídila si její kuchařku Cukrfree a jí doporučovanou knihu od Sarah Wilson - Sladký život bez cukru. Díky těmto dvěma knihám jsem zbořila spoustu zažitých tradic a zjistila, jak je to osvobozující pocit, žít bez cukru. Nikdy bych tomu nevěřila, že to půjde, ani tomu, že je to dlouhodobě udržitelné, ale skutečně je to tak. Již nejsem závislák, který musí každé dvě až tři hodiny něco sníst, jinak je naštvaný a nepříčetný. Už mě neho...

Jak jsem již dříve avizovala, měla jsem v plánu očistit svůj organizmus. Nějakou dobu jsem plánovala půst spolu s jógovou očistou střev. Jelikož jsem velká milovnice knih, tak jsem si jako svého pomocníka vybrala svou oblíbenou knihu Jóga v denním životě, která mě provedla všemi potřebnými kroky Šank prakšálany. Možná se ptáte co to vlastně je ta Šank prakšálana a co se myslí očistou organismu? Je to hathajógová krije, ale říkejme tomu zjednodušeně třeba proces, při kterém dojde k úplnému vyprázdnění střev a úplné očistě celého trávícího ústrojí. Ale pozor, nesmí se provádět do věku 15 let, v době těhotenství, při velkých žlučových a ledvinových kamenech, těžké cukrovce, hermiích a duševních poruchách. První tři očisty by měly být prováděny pod vedením zkušeného jógového instruktora, což určitě doporučuji. Čeho se očista týká jsem Vám ve zkratce přiblížila a teď se pojďme podívat na to, o čem už jste asi všichni slyšeli - na PŮST. A jak probíhal ten můj? Protože jsem nikdy dřív...

Jak už to tak někdy bývá, po slibném začátku přichází rychlý konec. Cvičení mě opravdu velmi nadchlo a vydržela jsem u něj možná déle než by se dalo čekat. Jenže v tuto chvíli jsou z mých svalů, které jsem si stihla během těch pár měsíců vybudovat, opět jen takové ty "rosůlky", a když mám vyjít do schodů, tak už v druhém patře nemohu popadnout dech. Asi tolik k mé fyzičce. S blížícím se létem mi dělalo čím dál tím větší problémy být po práci zavřená ve fitku a přijet domů až večer. Proto jsem své návštěvy začala omezovat. Nepomohlo tomu ani, že moji sparingpartneři onemocněli a pár týdnů nedocházeli. Proto jsem si vždycky našla nějaký náhradní plán. Vždyť v tom krásném sluníčkovém počasí je přeci lepší procházka s drahou polovičkou. A podobných výmluv jsem měla v zásobě dosti. A tak došlo k tomu, že v červnu jsem se do fitka už moc nedostala. Pořád jsem si ovšem říkala, že si zacvičím alespoň doma, domlouvala jsem se dokonce s partnerem, jak se na to vrhneme spole...

Už je to tady. První náznak, že jsem skutečně začala něco dělat. Během těch několika dní, co jsem se zařekla, že praštím medvěda po hlavě a vylezu z jeskyně, jsem tak i učinila. Dokonce jsem si byla zacvičit hned třikrát. A teprve po včerejší návštěvě fitness centra se cítím vážně úžasně, respektive, cítím se tak, že jsem skutečně něco začala dělat, bolí mě totiž nožky skoro při každém pohybu. Naštěstí je to taková ta příjemná bolest, ze které máte dobrý pocit, že jste udělali něco skvělého pro své tělo, které se Vám za to odvděčí například nějakým tím zpevněním svalu, zeštíhlením nožky či vytvarováním postavy. Nechci říct, že bych to předtím flákala, to určitě ne, jen jsem začala zlehka, abych nepřepálila start a samozřejmě jsem zařadila důkladné rozehřátí a strečing před a po posilování, což jak všichni určitě dobře víte, je nezbytný základ nejen pro návštěvu fitcentra, ale také pro domácí cvičení či kterékoliv jiné sporty. A jak jsem se popasovala s prvním týdnem? ...

Před nějakým časem, jsem byla holka s velkými plány a sny. Byla jsem blázen do fitness a zdravého životního stylu. Moje vize byla taková, že své znalosti zdokonalím, abych je mohla předávat dál, abych mohla pomáhat lidem, kteří o to stojí a mou pomoc potřebují. Udělala jsem si trenérský kurz na instruktora fitness a kulturistiky. Než jsem si začala plnit svůj sen, chtěla jsem své znalosti rozšířit ještě o jógu, kterou jsem ráda zahrnovala do protahování po cvičení, tak jsem si začala vyhledávat ten nejvhodnější kurz. A jelikož ani toto mi nepřišlo pro mé znalosti dostačující, začala jsem se připravovat na přijímačky na studium oboru nutriční terapeut na UK, aby mi to umožnilo práci i s lidmi, kteří trpí nějakou poruchou příjmu potravy, diabetes a podobně. Vypadalo to nadějně, že? Jak už se tak občas stane, život má s námi někdy jiné záměry a z našich plánů ještě nějakou chvíli musí zůstat jen sny. Přihodí se pár události, které Vás najednou dostanou na úplně jinou cestu a Vy se z n...