Je to už skoro 14 dní, co jsem se odhodlala vyřadit ze svého jídelníčku mléko. V podstatě jsem ho používala pouze do kávy. Bez té jsem si ovšem neuměla představit normální den, a proto jsem ho nahradila smetanou. Ve dnech, kdy náhodou došla smetana, nedala jsem si kávu raději vůbec. Po týdnu bez mléka jsem se rozhodla, že to zkusím bez smetany. Jelikož jsem si netroufla na čistou černou kávu, nedávala jsem si žádnou. A šlo to, ráno jsem bez kávy byla úplně stejně použitelná jako s ní a svůj den jsem prožila úplně v normálu, bez stresu a bez únavy. Bylo to příjemné zjištění. Až dnes, jsem prvně po letech zkusila kávu bez mléka či smetany a musím říct, že jsem si nečekaně pochutnala. Tím, jak se měníme my, mění se i další součásti našich životů, takže například i naše chutě. Spousta věcí přetrvává třeba jen ze zvyku. Zjistila jsem, že takto připravená káva mi chutná mnohem více a navíc už nemusím řešit, jak to bez té kávy tak dlouho zvládnu, mimo to, že nebudu v sobotu ráno nervní, ž...

Konec dovolené se blížil a já se odhodlávala k započetí nové cesty jménem Whole 30. Během dovolené jsem četla knihu Jídlo na prvním místě, která mi měla pomoci se zvládnutím tohoto programu, kde bych na 30 dní vyřadila problémové potraviny. Byla jsem odhodlaná a rozhodnutá, že do toho chci jít. Na mém odhodlání se samozřejmě nic nezměnilo, ale během čtení jsem došla k závěru, že to u mne bude chtít větší přípravu, než jen přečíst si knihu a jít do toho. Whole 30 není jen o vyřazení určitých potravin, je to také o volbě potravin, které svému tělu dodáte. Je to o kvalitě potravin a dle mého názoru i velmi dobré strategii. Rozhodla jsem se sesumírovat si své poznatky o Whole 30 a ještě jednou si projít základní body, poté si znovu pořádně přečíst celou knihu, rozhodnout se, zda mi stačí mé dosavadní poznatky, nebo zda přikoupit přímo knihu Whole 30, sepsat si možné varianty jídel, které mi umožňují obchody v mém okolí.... Začněme sumarizací mých poznatků: Tento program pom...

Všichni určitě dobře víme, že to, jak se stravujeme a zda máme sedavý či aktivní životní styl, velmi ovlivňuje naše zdraví. Ale co spousta z nás neustále opomíjí jsou dvě velmi důležité činnosti. ODPOČINEK a SPÁNEK. Dneska bych se s Vámi ráda podělila o prvním z nich. ODPOČINEK. Tím teď nemyslím takový, že jedete jednou za rok na dovolenou. Myslím tím takový, kdy si každý den dopřejete alespoň chvilku pro sebe, třeba na meditaci, nebo nějaký váš vlastní rituál, který Vám vykouzlí úsměv na rtech a víte, že při něm vypnete, nemyslíte v tu chvíli na práci, na starosti, na to, co budete vařit k večeři, co musíte nakoupit, co vše musíte zařídit a obstarat, co vše je třeba udělat....prostě vypnete. Někomu pomáhá skutečná meditace, někomu pomáhá procházka na čerstvém vzduchu, někomu šálek kávy (ale s tou pozor v odpoledních a večerních hodinách). Ale pozor, mezi odpočinek nepatří sledování televize. V tomto případě se hormon kortizol probouzí k životu a tělo to vnímá jako aktivitu. Naopak č...

V minulém článku jsem Vás seznámila se svým velkým objevem - životem bez cukru. Byl to jen začátek kolotoče myšlenek o tom, co je pro mé tělo prospěšné a co mu naopak škodí. To, že cukr je pro naše tělo jed, tušíme už od malička, jen jsme nikdy nedokázali dohlédnout tak daleko a hlavně jsme nikdy nezjišťovali, proč nemáme jíst tolik těch sladkostí. Mnozí z nás si hlavně nikdy neuvědomili, že cukr není jen o tom bílém prášku, či kostkách, ani o tatrankách, babiččiných buchtách a čokoládách. Smutné je, že cukr už přidávají skoro do všeho. Potravinářské firmy moc dobře vědí, že je velmi rychle návykový a chuťové buňky každého z nás si snadno na jeho chuť navyknou a chtějí víc a víc. A i když se záměrně vyhýbáte všemu sladkému, řeknete si, že taková 98% procentní šunka by měla být pro Vaše tělo OK, jenže přijde šok ve chvíli, kdy zjistíte, že když už nemá žádná éčka, obsahuje cukr. Dojdete tedy ke zjištění, že uzeniny a průmyslově zpracované potraviny asi nebudou to pravé ořechové pro vaše...

Je to již tři měsíce, co jsem náhodou natrefila na internetu na úžasné stránky Janiny Černé - www.cukrfree.cz, které mi hodně změnily život. Díky jejím stránkám se mi opět vrátila moje dřívější chuť a nadšení pro hledání toho nejideálnějšího stravování z hlediska zdraví člověka. Po přečtení článků, jak se k cukrfree dostala a zjištění, že závislost na cukru vážně není jen nějaký můj smyšlený pocit, jsem začala více pátrat na internetu a zjišťovat o dané problematice co nejvíce. Jakožto vášnivé čtenářce mi to nedalo a druhý den jsem běžela do knihkupectví a pořídila si její kuchařku Cukrfree a jí doporučovanou knihu od Sarah Wilson - Sladký život bez cukru. Díky těmto dvěma knihám jsem zbořila spoustu zažitých tradic a zjistila, jak je to osvobozující pocit, žít bez cukru. Nikdy bych tomu nevěřila, že to půjde, ani tomu, že je to dlouhodobě udržitelné, ale skutečně je to tak. Již nejsem závislák, který musí každé dvě až tři hodiny něco sníst, jinak je naštvaný a nepříčetný. Už mě neho...

Jak jsem již dříve avizovala, měla jsem v plánu očistit svůj organizmus. Nějakou dobu jsem plánovala půst spolu s jógovou očistou střev. Jelikož jsem velká milovnice knih, tak jsem si jako svého pomocníka vybrala svou oblíbenou knihu Jóga v denním životě, která mě provedla všemi potřebnými kroky Šank prakšálany. Možná se ptáte co to vlastně je ta Šank prakšálana a co se myslí očistou organismu? Je to hathajógová krije, ale říkejme tomu zjednodušeně třeba proces, při kterém dojde k úplnému vyprázdnění střev a úplné očistě celého trávícího ústrojí. Ale pozor, nesmí se provádět do věku 15 let, v době těhotenství, při velkých žlučových a ledvinových kamenech, těžké cukrovce, hermiích a duševních poruchách. První tři očisty by měly být prováděny pod vedením zkušeného jógového instruktora, což určitě doporučuji. Čeho se očista týká jsem Vám ve zkratce přiblížila a teď se pojďme podívat na to, o čem už jste asi všichni slyšeli - na PŮST. A jak probíhal ten můj? Protože jsem nikdy dřív...

Jak už to tak někdy bývá, po slibném začátku přichází rychlý konec. Cvičení mě opravdu velmi nadchlo a vydržela jsem u něj možná déle než by se dalo čekat. Jenže v tuto chvíli jsou z mých svalů, které jsem si stihla během těch pár měsíců vybudovat, opět jen takové ty "rosůlky", a když mám vyjít do schodů, tak už v druhém patře nemohu popadnout dech. Asi tolik k mé fyzičce. S blížícím se létem mi dělalo čím dál tím větší problémy být po práci zavřená ve fitku a přijet domů až večer. Proto jsem své návštěvy začala omezovat. Nepomohlo tomu ani, že moji sparingpartneři onemocněli a pár týdnů nedocházeli. Proto jsem si vždycky našla nějaký náhradní plán. Vždyť v tom krásném sluníčkovém počasí je přeci lepší procházka s drahou polovičkou. A podobných výmluv jsem měla v zásobě dosti. A tak došlo k tomu, že v červnu jsem se do fitka už moc nedostala. Pořád jsem si ovšem říkala, že si zacvičím alespoň doma, domlouvala jsem se dokonce s partnerem, jak se na to vrhneme spole...

Už je to tady. První náznak, že jsem skutečně začala něco dělat. Během těch několika dní, co jsem se zařekla, že praštím medvěda po hlavě a vylezu z jeskyně, jsem tak i učinila. Dokonce jsem si byla zacvičit hned třikrát. A teprve po včerejší návštěvě fitness centra se cítím vážně úžasně, respektive, cítím se tak, že jsem skutečně něco začala dělat, bolí mě totiž nožky skoro při každém pohybu. Naštěstí je to taková ta příjemná bolest, ze které máte dobrý pocit, že jste udělali něco skvělého pro své tělo, které se Vám za to odvděčí například nějakým tím zpevněním svalu, zeštíhlením nožky či vytvarováním postavy. Nechci říct, že bych to předtím flákala, to určitě ne, jen jsem začala zlehka, abych nepřepálila start a samozřejmě jsem zařadila důkladné rozehřátí a strečing před a po posilování, což jak všichni určitě dobře víte, je nezbytný základ nejen pro návštěvu fitcentra, ale také pro domácí cvičení či kterékoliv jiné sporty. A jak jsem se popasovala s prvním týdnem? ...

Před nějakým časem, jsem byla holka s velkými plány a sny. Byla jsem blázen do fitness a zdravého životního stylu. Moje vize byla taková, že své znalosti zdokonalím, abych je mohla předávat dál, abych mohla pomáhat lidem, kteří o to stojí a mou pomoc potřebují. Udělala jsem si trenérský kurz na instruktora fitness a kulturistiky. Než jsem si začala plnit svůj sen, chtěla jsem své znalosti rozšířit ještě o jógu, kterou jsem ráda zahrnovala do protahování po cvičení, tak jsem si začala vyhledávat ten nejvhodnější kurz. A jelikož ani toto mi nepřišlo pro mé znalosti dostačující, začala jsem se připravovat na přijímačky na studium oboru nutriční terapeut na UK, aby mi to umožnilo práci i s lidmi, kteří trpí nějakou poruchou příjmu potravy, diabetes a podobně. Vypadalo to nadějně, že? Jak už se tak občas stane, život má s námi někdy jiné záměry a z našich plánů ještě nějakou chvíli musí zůstat jen sny. Přihodí se pár události, které Vás najednou dostanou na úplně jinou cestu a Vy se z n...

Máme tu konečně Jaro. Je to mé nejoblíbenější roční období. A není to jen tím, že už je hezky a vše krásně kvete a voní, i když i toto má své kouzlo. Stačí mi pohled na mé krásné kytičky, jak najednou ožily a jsou veselejší, živější a odměňují mě tím, jak se krásně rozrůstají. Člověk má hned lepší náladu. Proto jsem se rozhodla, že zkusím, jaká ze mne bude zahradnice a prvně jsem dnes zasadila pár semínek, ze kterých by se při trošce štěstí za nějakou dobu mohly stát dobré jedlé kytičky a z některých možná i nějaké ještě lepší plody, které budu moct přidat do salátu.  Toto krásné počasí mě ovšem nepřimělo jen k péči o květiny. Řekněme si to upřímně, nikdo a nic není totiž důležitější než my sami. Bez nás by to totiž nebyl náš život. A proto jsem se s letošním jarem konečně probudila i já. S pocitem, že jsem v té jeskyni s medvědem neprospala jen letošní zimu, ale očividně jsem tam s ním byla už od té předešlé. Ano, občas se v našem životě přihodí něco, co člověka přiměje na chv...